Jak se připravit na mateřství

24.6. 2020Žaneta Ariati264x

V dnešním online i offline světě existuje rada a návod v podstatě na všechno.

  • Jak mít spokojené partnerství
  • Jak prožívat více orgasmů při milování
  • Jak žít víc vitality
  • Jak zhubnout
  • Jak zvládnout zdivočelé děti
  • Jak podnikat
  • Jak vydělávat víc peněz

Dokonce jsem nedávno zahlédla návod, jak nepolevit v osobním rozvoji. To mi přijde úsměvné, protože mám pocit, že zrovna o tohle se život postará docela sám zvyšujícím se diskomfortem v současných nastaveních.

A určitě existuje i spousta rad, článků a tipů pro nastávající maminky či rodiče – jak se na příchod dítěte nachystat. Od těch obecných rovin – nákup výbavičky, postýlky apod. – přes praxi správného dechu k porodu, výběr porodní asistentky, nácvik na kojení až po přípravu na šestinedělí a jednotlivé fáze mateřství paralelně s vývojem dítěte.

Ale co se nikde nepíše a nikdo nesdílí, jsou následující tipy, které by mně osobně, ale i mým klientkám a kamarádkám mnohonásobně usnadnily život ženy­ matky už s příchodem prvního děťátka. Jsou to úplně jednoduché a jasné kroky, jen nám o nich nikdo předem neřekl.

Ideální stav je, nacvičit si následující body ještě před příchodem dítěte. V koloběhu mateřství už se zaučují a zabíhají do praxe mnohem komplikovaněji. Když si je osvojíš předem, budeš mít skvělý základ pro spokojené mateřství, ať se kolem bude dít cokoliv. Ale nikdy není pozdě zahájit záchrannou praxi. Takže žádné výmluvy, přečti si všechny tipy, jeden si vyber a začni s ním hned po dočtení článku.

1. Buduj svou sebehodnotu – nezávislou na spokojenosti druhých.

Pravděpodobně už jsi nějaký čas v procesu vědomého přístupu k životu. Možná už máš za sebou různé rituály, čištění, naladění a sezení, jejichž záměrem nebo vedlejším produktem bylo téma sebehodnoty. A to je skvělý. Do mateřství se posílená sebehodnota dost hodí.

Ale co se hodí ještě víc, je svou sebehodnotu zcela oddělit od vnějších okolností, spokojenosti druhých a názorů kolem.

Díky tomu si ušetříš situace jako:

– Dítě mi nekonečně celý den řve a nic nefunguje. Automaticky mi v nějaký moment najedou pocity viny, myšlenky „co jsem to za matku, že ani nedovedu utěšit svoje dítě, jsem na nic“. Fuj, pryč s tím. Moje sebehodnota není závislá na spokojenosti druhých, ani když to je moje vlastní dítě. Dítě mi nekonečně celý den řve a nic nefunguje. S novou formou nezávislé sebehodnoty vědomě spustím program, „jsem skvělá matka, když i tohle zvládnu. Jsem fakt silná, že mi z tohodle nehrábne.“ A pochválím se za úplně zdánlivou blbost.

Nedovedu ovlivnit okolnosti – třeba jak se ke mně a k dítěti chová zdravotnický personál, učitelé, …, jak zasahují do jeho nebo mojí integrity apod. Místo kolečka „panebože, nedovedu se zastat ani svého dítěte, natož sama sebe, jsem děsná,“ si řeknu: „tak to bylo fakt děsný, vůbec mi v tom nebylo příjemně. Ještě, že jsme to přežili“.

Rady okolí, často nevyžádané, na jakékoliv téma mě místo uvrhnutí do nejistoty, jestli to celé nevořu a nekazím tu nádhernou bytost na celý život, připomenou, že jsem minimálně stejně erudovaná, chytrá a kompetentní jako radící osoba. Navíc já mám napojení na dítě a svou intuici, takže vím nejlépe, jak to mám udělat.

Nebudu lhát, je to náročná praxe, která vyžaduje hlavně ze začátku velkou bdělost k rozbíhajícím se myšlenkám. (Proto doporučuju nácvik už před příchodem dítěte.) Ale to osvobození, ukotvení se ve své síle a přítomnosti, které to přináší, to je k nezaplacení. Získáš tak nerozlučného parťáka sama pro sebe, na své straně a za všech okolností! … a co si budeme povídat, téma sebehodnoty je jedno z prvních, které dnešní vyspělé duše rodičům předhazují k vyřešení – takže se hodí mít mírný náskok.

2. Vybuduj si praktické kroky péče o sebe

Možná, že péči o sebe máš skvěle zvládnutou. Gratuluju. Většina žen ne. Práce a ostatní na prvním místě, to je úplně běžné nastavení. V mateřství ovšem zcela vražedné. Takže moje druhé doporučení pro přípravu na mateřství je: vybuduj si konkrétní kroky v péči o sebe, ty si nacvič a praktikuj co nejčastěji. Upevni je ve své běžné, každodenní praxi. Když pak vstoupíš do šestinedělí nebo dalších náročných období s dítětem, budou tvojí záchranou a světlými body na konci šílených dní.

Co přesně mám na mysli? Čištění zubů, česání vlasů, jednou týdně maska na obličej, masáž chodidel voňavým olejíčkem, cokoliv, co považuješ za důležité v péči o sebe. Říká se tomu taky closing and opening the day – naladění na uplynulý a nadcházející den. Já jsem v šestinedělí začínala se třema malýma úkolama – vyčistit si zuby, použít deodorant a učesat si vlasy. Některé dny jsem to zvládla hned ráno. Jiné těsně před spaním. Ale nevynechala jsem, i když mi synek vřískal. I když jsem měla ze začátku pocit viny, že se věnuju sobě, a ne jemu.

V období extrémního vydávání zdrojů to stáhlo energii a pozornost, tedy zdroje, ke mně. Já doplnila nutné minimum, a tím i zdroje pro miminko. Díky tomu, že jsem nepolevila, jsem postupně přidávala další a další rituálky, které mi doplňovaly pozornost, péči a vitalitu, a tím kultivovaly a sytily mě i mou rodinu.

Takže: investuj do sebe. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Máš možnost do mateřství vplout vyživená sama od sebe, s pevnými zvyky o sebe pečovat, které tě podrží při náročných dnech a tvým prostřednictvím doplní zdroje celé vaší rodinné konstelaci. A to je mnohem lepší, než do mateřství vstoupit jako vytěžený důl a snažit se tam vytěžit ještě poslední zbytky.

3. Nauč se na sebe aplikovat vlídnost a láskyplnost

Tenhle bod dost souvisí s bodem 1. Kromě toho, že v mateřství vážně nepotřebuješ, aby ti kdokoliv, ani ty sama, neustále předhazoval, jak jsi špatná matka (opakuji: ani ty sama v automatických vnitřních monolozích), určitě nepotřebuješ, aby s tebou kdokoliv zacházel hrubě, hnusně, nadával ti nebo tě jakkoliv snižoval. Naopak, potřebuješ maximální podporu a pořádný tým roztleskávaček.

Takže moje rada zní: nacvič si už předem vlídné a láskyplné reakce, ať se děje cokoliv. Díky tomu na sebe budeš hodná, místo aby sis ještě naložila, když se ti dítě poblije, zrovna když už jste konečně měli vyrazit na schůzku (na kterou už tak jedete pozdě). Budeš na sebe hodná. Místo sebe-pranýřovaní a strestu si řekneš „ty jo, dneska je to fakt náročný“. Teď zapojíš roztleskávačky: „Potřebuju pochvalu a vlídné slovo,“ a roztleskávačky pomůžou: „Jsi skvělá, jak to zvládáš i v časovém presu. Úžasný, že jsi neječela, když jsi to zjistila. Umíš ho převlíknout rychle, to stihnete.“ A na závěr se zeptáš sama sebe, jako svoje parťačka: „Co pro sebe teď – ve vypjaté situaci – můžu udělat?“ A to, co ti přijde, uděláš.

Hmmm, dobrý, že? Za mě o moc lepší než varianta: „Dopr…! To není možný, zrovna teď, zrovna dneska. Panebože, proč já ho nezačla vypravovat dřív? Vůbec nemyslím. Nedovedu si ani zorganizovat čas, a to NIC nedělám. Jsem neschopná. Co to dítě naučim? Co budu dělat, už teď jedeme pozdě. Jsem neschopná. Ani nemá smysl, abych se o cokoliv snažila!“

Já beru rozhodně první verzi. Jestli ty taky, začni praktikovat vlídnost k sobě ve velkém. Nešetři. Buď si svojí dobrou vílou. Čím víc si to nacvičíš a upevníš před mateřstvím, tím to pak bude automatičtější. Jednodušší. Tvoje nová přirozenost.

A víš, co je dobrý bonus? Předáš vlídný přístup k sobě i svým dětem! Bingo!

4. Nacvič si přizpůsobivost.

Buď jako voda – obtékej překážky. To je nejjednodušší popis této dovednosti. Mateřství vede do hluboké podstaty ženství. A podstata ženství je právě přizpůsobivost. Ne přizpůsobivost ve smyslu: ok, když to není jak bych chtěla, ohnu hřbet, ale přizpůsobivost ve smyslu jsem schopná se proměňovat. To vyžaduje bdělost, měkkost, pohyb. Tak jako se tělo přizpůsobí rostoucímu dítěti a pak zase zpátky, stejně se žena dovede přizpůsobovat životu a okolnostem. Přizpůsobivost není jen její podstata, ale také její síla. A v mateřství se sakra hodí. Protože většina času, věcí a dění bude v režii někoho jiného. A když se umím přizpůsobit, jsem v tom svobodná.

Přizpůsobivost můžeš praktikovat a nacvičovat různě. Strečink svalů, tanec, kdy se necháš vést, rituál, kdy se propojíš s kvalitou přizpůsobivosti a pozveš ji do života. A zejména v běžných situacích, kdy narazíš na překážky. Potřebuješ klid a děti řvou? Skvělé: jak skrze přizpůsobivost najdu cestu ke spokojenosti? Chtěla jsi romantické rande s partnerem, ale zhádali jste se dřív, něž jste stihli vyrazit? Fajn, jak s tím skrze přizpůsobivost pracovat a získat ze situace to nejlepší?

Jaké nové možnosti mi změna okolností otvírá? Jaké nové, do té doby nezvažované a neviděné řešení mi to přináší? Rozhlédni se.

Možná ti to ukazuje, že to chce odvahu. Děti prostě nechej manželovi bez přípravy (bez převlečení dětí, bez jejich vyladění na změnu, instrukcí manželovi apod.), vytrať se do koupelny a dopřej si masáž obličeje voňavým krémem. I když víš, že budou divočet a že se manžel možná za tu čtvrt hodinku zapotí až na pr… Prostě volíš sebe, obtékáš překážky.

A možná, že dneska není vhodný čas pro partnerský večer. Jaké možnosti ti ta změna přináší? Aha, vlastně chci být v tichu a dát si voňavou vanu? Vlastně se chci naladit na svůj pramen ženství, udělat si rituál, objednat si jídlo domů? Hmm, toho bych si ve spleti plánů ani nevšimla. Takže se jdu ponořit. Do vany a do přítomnosti.

Bonus – děti to s manželem zvládnou, navíc manžel bude budovat pocit kompetentnosti. Děti si to s ním užijí a ty se vrátíš jako zenová a spokojená matka, kterou hned tak něco nerozhází a po zbytek dne je budeš pacifikovat mnohem snáz. A dost možná si to spolu i užijete. A ještě navíc vyživíš svou ženskost tak, že trucující partner zaťuká na dveře koupelny, ještě než stihneš vlézt z vody 😉

Takhle to obtékání překážek funguje. Otevírá nové možnosti, které by nás jinak nenapadly. Klíčem je netrvat na původních plánech a dobrodružně objevovat, co nového mi to nese.

5. Pouštění kontroly

Zvlášť pokud jsi organizovaná, nic nenecháš náhodě a vše ráda držíš ve svých rukách, může tě se vstupem do mateřství spláchnout vlna pouštění kontroly.

Není to příjemné. Čím víc kontrolu držíme a jsme zvyklé to praktikovat, tím intenzivnější ta vlna bývá. Ale je to velmi, velmi praktické, život prostě ví, co dělá a jak nás pro mateřství vybavit. Proč s ním nespolupracovat a neulehčit si to trochu předem?

Veškerá kontrola extrémně vyčerpává. A to na všech rovinách. Schválně si zkus teď vzít tužku, misku nebo jakýkoliv jiný předmět. Urputně se na něj dívej, soustřeď se, a navíc zatni všechny svaly na ruce, která ho drží. Jak se ti dýchá? Kde je prostor pro tebe? Jak ti v tom napětí je? Kde je prostor pro zázraky života? Máš kapacitu na další impulzy? Moc ne, že? Když povolíš, můžeš vnímat, jak je ruka, oči i mysl unavená. Takhle funguje kontrola. Vyčerpává a zásadně omezuje naše zdroje.

A mateřství je vyčerpávající disciplína sama o sobě, takže se hodí zbavit se předem tohodle nastavení, které vede jen k odlivu energie a tvých zdrojů.

Kromě větší vitality a pohody se ti pouštění kontroly bude hodit ve chvílích, kdy se dny s dětmi budou odehrávat zcela jinak, než jsi plánovala. A málo jich nebude.

Pouštění kontroly si můžeš nacvičovat podobně jako přizpůsobivost. Skvěle funguje tanec, kdy se necháš vést. A nemusí to být partnerem, stačí svým vnitřním impulzem. Zkus si dát jednu písničku, kdy vědomě kontrolu vypneš a necháš projevit své tělo i duši.

6. Pracuj s realistickým očekáváním

Poslední důležitý bod, který je skvělé si osahat a ukotvit už před mateřstvím, je práce s (ne)realistickými očekáváními. Většinou jsme všechny lapené v sítích neschopnosti naplnit své nerealistické očekávání. Kde se to přesně v náš ženách bere, zatím nemám zmapované. Ale je to celoplošný jev!

Nauč se pokládat si otázku: „Jak vypadá výsledek, abych měla pocit, že jsem to zvládla?“. Zdánlivě banální otázka, ale když si ji začneš pokládat – od malých věcí přes ty život určující, možná zjistíš (tak jako většina žen), že od sebe čekáš už od začátku jasně nereálné výsledky. A když se nedostaví, tak se pranýřuješ, trestáš a jsi nespokojená, i když reálný výsledek je perfektní.

Představ si, že jdeš na jednání na úřad ve věci, kdy úřednice udělala chybu, a žádáš nápravu. Už v telefonu byla daná dáma velmi nepříjemná a nic nenasvědčuje hladké spolupráci. Tvůj výsledek v hlavě, u kterého máš pocit, že jsi to zvládla, vypadá takto: S úřednicí vše v klidu, bez dohadování vyřídím, uzná chybu, vše opraví, samozřejmě bezplatně, rozhovor proběhne harmonicky, odcházím s úsměvem a popřejeme si navzájem pěkný den.

Realita proběhne takto: Úřednice je velmi nepříjemná a odmítavá, i tak si trvám na svém. Nakonec chybu neuzná, ale vše bezplatně opraví. Jsem ráda, že odcházím z nepřátelské atmosféry.

A jaký bude tvůj pocit z reálného výsledku? No, mohlo to být lepší. To jsem teda úplně nezvládla. Takhle jsem si to nepředstavovala.

Proč? Protože od sebe čekáš něco, u čeho je jasné, že není reálné.

Takže nacvič si otázku: „Jak vypadá výsledek, u kterého mám pocit, že jsem to zvládla?“ A pokaždé, když se ti ukáže nerealistická představa, oprav ji do té uskutečnitelné. Pak teprve hodnoť svůj výkon.

Představ si, že jdeš s dítětem k lékaři. Víš, že ty návštěvy děcko špatně snáší, bojí se, nechce na sebe nechat sahat od cizích, je mu tam nepříjemně. Jaká je tvoje nerealistická představa? Dneska to konečně zvládneme v pohodě, vše mu předem vysvětlím, v ordinaci bude spolupracovat, obejde se to bez vzteklého řevu a za pár minut budeme pryč i s receptem.

To vám asi úplně v daných podmínkách neklapne. Když opravíš svoje nerealistické očekávání na realistické, možná budeš čekat, že to bude náročné jako obvykle, ale zvládnete to. Když bude dítě křičet, místo studu tu budeš pro něj a zkusíš být klidnější než minule. Tím odpadne tlak na tebe i dítě, vyhovět nerealistickým očekáváním. A dost možná to opravdu bude nejpohodovější návštěva.

Svoje očekávání můžeš i předem ovlivňovat – programovat. Můžeš si zodpovědět, jak by ses chtěla cítit v mateřství? V dané situaci? Při téhle činnosti? … apod. Svoje pocity si můžeš dát na vision board, na jantru a připomínat si je. Čím víc si je zažiješ, tím víc ti je život bude přinášet. V náročných momentech si je můžeš číst, a přeladíš se tak z krize na to, co chceš žít.

Tohle je 6 nejzákladnějších věcí. Moc bych si přála, aby je každá maminka dostala jako doporučení od své porodní asistentky nebo gynekologa spolu s těhotenskou průkazkou. Věřím, že by pak bylo mnohem víc spokojenějších a pohodovějších matek. Ne uhnaných a sebenenávistných žen zakletých v kleci mateřství, do které se jim tak chtělo, a nakonec by z ní chtěly alespoň na chvilku uniknout.


Co ještě mi přijde dobré vědět před mateřstvím? Co mě tu mateřskou cestu usnadnilo?

– Rozhodně věta „The baby will eventually sleep, so will you.“ „To dítě jednou usne a ty taky.“ Říká to Kristina Kuzmič ve svém videu pro čerstvé maminky. Mnohokrát jsem si to, zejména v momentech nasrání a frustrace (a ano, v kolečku sebenenávisti a viny, že to dítě ještě nespí), připomněla.

Komunikace s dítětem se mění podle jeho vývoje. Možná úplně jasný fakt. Mě překvapilo, jak moc a jak rychle se komunikace může proměnit. S duší syna jsem komunikovala ještě před početím a měli jsme jasný kanál komunikace, který nám krásně plynul. Po početí se ten kanál změnil jakoby do jiného režimu a já se musela přeorientovat. A stejná, ale pro mě pocitově větší změna v komunikaci nastala po jeho narození. Komunikace s miminkem je skutečně odlišná od komunikace s duší. Místo jemného naladění a v podstatě komunikace „dospělé duše“ jsem se najednou musela učit lidskou mláděcí komunikaci spolu se synem. S každým jeho vývojovým skokem se komunikace zase proměnila. To nás vrací k té proměnlivosti. A k tomu neočekávat. 🙂 (Sama sobě se musím smát, protože očekávat cokoliv v mateřství je zadání pro život: ukaž mi, že to bude jinak! 🙂 )

Dočasnost. To, že vše je dočasné, víme. Zažíváme to každý den na mnoha rovinách. Často jsme ale pohlceny tou intenzitou a rychlostí dění, že na dočasnost u dítěte zapomeneme. Propadáme se pak do nutnosti vyřešit situace a nastavení hned, co nejdříve, aby se to s námi netáhlo, aby to dítě nepoškozovalo atd. A možná by stačilo jen přijmout, že to teď není ideální, ale zítra může být. Když jsem se po roce a půl mateřství se synem ohlédla zpět, říkala jsem manželovi, „proč mi nikdo neřekl, že ať udělám cokoliv nebo neudělám nic, za chvíli to bude jinak, bude to pryč“. A je to tak. To, že dočasně přijmu nevyhovující stav, neznamená rezignaci na to, jak si to přeju mít. Jen to znamená, že přestávám usilovat a nechávám život se dít. On to často vyřeší za nás.


Jako poslední doporučení pro aktivní ženy, budoucí matky, doporučuju pracovat na vztahu s matkou a ženskou rodovou linií. Nejen proto, že když vztah s matkou nedotáhneme před porodem alespoň do neutrálního bodu, můžeme se s ním potkat při komplikacích s placentou. Ale i proto, že máme v podvědomí připraveného autopilota, který se sepne v momentě, kdy se dostaneme do stejných rolí a situací jako naše matka, v době kdy jsme byli s ní (od početí cca do 10 let). Co to znamená prakticky? Že to, co žila naše mamka, její prožitky, přístup k životu, (ne)spokojenost, naplněné nebo nenaplněné ženství – to vše se automaticky aktivuje a budeme to žít, jakmile vstoupíme do mateřství.

Proto se tak často slýchá: „Jsi jako tvoje matka“. Proto tak často samy zíráme na to, co v rodině říkáme nebo předvádíme, přestože jsme se stokrát zařekly, že to tak dělat a říkat nebudeme. Proto je pro nás tak těžké z příběhů naší mámy vystoupit a jít si po svém. Ale jde to. A dá se to dokonce připravit a zpracovat předem. Což vřele doporučuju. Protože mateřství s sebou nese kompletní generální úklid celého našeho života. A když pár šuplíčků vymeteme už před mateřstvím, nevyvalí se toho potom tolik najednou.

Pohodovému a vlídnému mateřství zdar!

S láskou ❤️

Žaneta

Žaneta Ariati
Jsem moderní čarodějka, miluju rituály a provázím ženy jejich vnitřním světem, aby žily svou podstatu a tvořily si naplněné životy. Více o mně si můžeš přečíst tady. Ve video programu Čarodějná škola Tě naučím přičarovat si splněná přání. Svou přirozenost můžes objevovat skrze KOUZELNÉ ŘÍŠE.
Komentáře